Stará élladština
Stará élladština je dnes již prakticky zapomenutý jazyk. Poslední z lidí, o kom se s určitostí ví, že staroélladštinou vládl natolik dobře, že mohl překládat staré texty, byl Ceredig Mořeplavec. Starou élladštinou samozřejmě hovoří lesní mužíci a jejich praotci, ale ti se světa lidí straní.
Bohužel ani oni, ani Ceredig Mořeplavec (o Arnwaldovi Drakobijci, který tento jazyk sice také ovládal, ale rozhodně netíhl k akademickému vzdělání, ani nemluvě), nezanechali žádný spis, který by pojednával o gramatice staré élladštiny. Proniknout do jejích tajů je tedy velmi obtížné a zatím je možno sestavit pouze několik střípků z celé obovské mozaiky tohoto flexivního jazyka. Víme, že se strukturou naštěstí hodně podobá jazykům indoevropským, má však - jako každý jazyk - své zvláštnosti. Kupříkladu je jediným známým jazykem, který kromě singuláru, plurálu a duálu disponuje ještě tzv. triálem (trojné číslo). Na druhou stranu má jen několik nepravidelných sloves a velmi jednoduchou syntax.